Historie sokolu

1920 - 2020
100 LET TĚLOCVIČNÉ JEDNOTY SOKOL BOHUMÍN

Tělocvičná jednota Sokol Bohumín (dále jen TJ) patří mezi nejstarší tělocvičné organizace ve městě a okolí. V rámci Sokola je v okolí starší Tělocvičná jednota Sokol Záblatí, která byla založena již v roce 1911. Na jaře roku 1919 si zřídila v Bohumíně svou pobočku. Brzy se však ukázalo, že pobočka má dostatek sil a prostředků k tomu, aby se osamostatnila. Stalo se tak na valné hromadě konané 22 února 1920 v Safierově hostinci (po válce jako restaurace Kramný). Prvním starostou se stal řídící učitel František Solnař a členy výboru se patrně stali L. Nápravník, E. Pavlíček, F. Tesárek a K. Tihelka.

Počátky bohumínské TJ nebyly snadné. Neutěšené poměry, které tehdy na území Těšínska vládly po rozpadu habsburské monarchie (územní spory, národnostní třenice) dávají tušit, že nová jednota neměla lehký začátek. Nepřekvapuje proto, že se v roce 1921 stala ochranitelkou TJ Sokol Kroměříž. Posláním ochranitelky byla zejména výpomoc po stránce materiální a organizační. Ochranitelská činnost byla běžnou v rámci České obce sokolské (dále ČOS) při zakládání nových jednot, zejména pak v pohraničí po 1. sv. válce. Po vzniku TJ v Bohumíně vznikly další TJ i v okolí Bohumína, ve Skřečoni (1921), ve Starém Bohumíně (1921) a ve Vrbici.

Už v roce 1921 byl naší TJ zakoupen z výtěžku členské půjčky pozemek na dnešní Fűgnerově ulici (dnes je zde areál „Na Kuželně“) a bylo započato s jeho úpravou na letní cvičiště s hudebním pavilonem. Veškeré práce provedlo členstvo samo. Práce byly dokončeny v roce 1925 a dne 13.6.1926 se na něm konalo veřejné cvičení, které je památné tím, že byl poprvé rozvinut prapor jednoty a vlajka dorostu. Prvním praporečníkem se stal Lambert Nápravník. Nebylo to však první veřejné cvičení v historii naší TJ. To první se konalo už v roce 1921 na pozemcích na Orlovské ulici (dnes ulice J. Palacha). Letní cvičiště bylo upraveno tak, aby umožňovalo zřízení kluziště. Poprvé se začalo bruslit v zimě roku 1926. Kluziště sloužilo svému účelu v zimních měsících ještě několik let i po válce.

S vlastní tělovýchovnou činností bylo započato v tělocvičně tehdejšího kláštera, později učňovské školy na Husově ulici. Když byla v únoru 1924 dostavěna budova obecné a měšťanské školy T. G. Masaryka na ulici Seifertově, přešla sem se svým cvičením i naše TJ. Tělocvična této školy se stala „domovem“ sokolů až do dnešních dnů, kromě válečných let. V létě roku 1926 se členové naší TJ poprvé zúčastnili všesokolského sletu. Byl jím VIII. slet a do Prahy odjelo 97 dospělých členů a 35 dorostenců a dorostenek z naší TJ.

V roce 1927 při parcelaci pozemků hraběte Larische získala TJ koupí další pozemek u vodárny a na ploše 1,6 ha bylo opět svépomocí členů vybudováno nové letní cvičiště s lehkoatletickou dráhou. Jeho výstavba byla ukončena v roce 1931. Dne 28. června 1931 se zde konalo veřejné cvičení v prostných, cvičení na nářadí, uskutečnily se lehkoatletické závody v běhu na 100 metrů, 800 metrů a štafeta 4 x 100 metrů a bylo sehráno utkání v odbíjené se Sokolem Rychvald s výsledkem 0:3 pro hosty.

V roce 1932 u příležitosti konání IX. všesokolského sletu a ke 100. výročí narození Dr. M. Tyrše byla na letním hřišti vysázena „Tyršova lípa“. Stalo se tak 28. října. Pamětní desku, která by tuto událost připomínala však už nenajdete. Byla zničena poprvé při polském záboru Bohumína v roce 1938 a podruhé neznámými vandaly na konci čtyřicátých let.

Na starém letním hřišti na Fűgnerově ulici byla v roce 1933 postavena a otevřena kuželna, odtud dnešní název areálu „Na Kuželně“. V roce 1934 bylo započato s přístavbou restaurační místnosti, která byla ukončena v polovině následujícího roku. V této restauraci se pak konala dne 29. Ledna 1936 valná hromada TJ. Další podoba areálu „Na Kuželně“ se utvářela od konce padesátých let do poloviny let šedesátých, kdy bylo provedeno zastřešení celého tanečního parketu a šaten a bylo postaveno WC na zahradě restaurace.

Tělovýchovná činnost v jednotě byla velmi pestrá. Hlavní činností byla základní tělesná výchova (prostná, nářadí), ale své místo si našly i sporty organizované v oddílech. V roce 1925 byl založen lyžařský oddíl. V roce 1930 vznikly oddíly tenisový, odbíjené a lehkoatletický. Vznikly oddíly košíkové a plavání. Ze všech sportů slavila největší úspěch lehká atletika, která patřila v létech 1931 až 1938 mezi nejlepší oddíly celé Těšínské župy Jana Čapka.

Pokojný vývoj TJ byl násilně přerušen na podzim roku 1938, kdy 10. října vstoupil první cizí voják na území města. Ve zmatcích onoho podzimu nepodařilo se zachránit nic z movitého majetku. Zachráněn byl pouze prapor jednoty a to zásluhou Adolfa Thiela, posledního praporečníka jednoty před vypuknutím války, který prapor přenesl přes nové hranice a po celou dobu války ho ukrýval. Prapor byl znovu slavnostně rozvinut na prvním poválečném veřejném cvičení v září roku 1946.

Násilně přerušená činnost na podzim roku 1938 byla znovu obnovena v září 1945 postupně se vracejícími činovníky a členy. Byl ustanoven prozatímní výbor včele s E. Pavlíkem. Dalšími členy byli E. Grosz, V. Havelka, J. Pazdiora, K. Poštulka, A. Šindler, L. Visinger a M. Vlčková. Čekalo je hodně práce, jelikož většina sokolského majetku byla za války zničena, rozkradena a zdemolována. Obnova nemovitého majetku TJ si vyžádala tisíce hodin dobrovolné a nezištné práce členů jednoty.

Protože tělocvična na ZŠ Masarykova byla při náletu v srpnu 1944 zcela zničena, začalo se cvičit v tělocvičnách na gymnáziu a v budově Měst. NV. Díky velkému úsilí se podařilo v krátké době opatřit dostatek tělocvičného nářadí a vybavit jimi obě tělocvičny tak, aby mohly sloužit svému účelu. Do prvních cvičebních hodin přišlo víc než 150 žáků, žákyň, dorostenců, dorostenek, mužů a žen. Svou činnost obnovily oddíly odbíjené, košíkové, lyžování, plavání, lehké atletiky a tenisu. V červnu 1947 byla jednota organizátorkou sletu členstva sokolské župy Těšínské Jana Čapka, kterého se zúčastnilo 558 mužů a 996 žen. To svědčí o tom, že se činnost jednoty rychle vrátila do normálních kolejí. Nejlépe ze všech členů naší TJ si vedli v oddíle lehké atletiky, kteří využívali opravený areál hřiště u vodárny. Dařilo se jim hlavně v letech 1948 až 1952, kdy se nakonec v roce 1951 kvalifikovali do I. třídy krajské soutěže, kde soupeřili s oddíly Vítkovic, Sokola Ostrava a Sokola Opava, což byla tehdy špička krajské atletiky.

Ale vraťme se k roku 1948. Po 25. únoru 1948 dochází ke sjednocení tělovýchovy na zásah KSČ a jim ustanoveného „akčního výboru“. Pod Sokol přecházejí DTJ, Orel a KČT, většinou však jen administrativně. Počátkem roku 1948 vrcholily přípravy na XI. všesokolský slet v Praze. Do Prahy na slet odjelo pravděpodobně asi 40 až 55 členů naší TJ. Byl to na dlouhou dobu poslední spontánní projev členů ČOS. Byl to hrdý projev většiny účastníků sletu. Po IX. sjezdu ČOS, pod politickým vlivem, dochází ke změně organizace celého tělovýchovného hnutí a v roce 1951 se ustavují první „Závodní sokolské jednoty“ (dále ZSJ). Cílem bylo, aby se tělovýchova organizovala pod závody. Usnesením členské schůze se jednota Sokol Bohumín sloučila se ZSJ Drátovny Pudlov, což proběhlo v dubnu 1952. Z TJ se stalo pouhé „středisko“ pro Bohumín. To nebylo pro TJ dobré řešení, z TJ odešli zkušení činovníci, kteří byli znechuceni organizačními změnami a hlavně zpolitizováním celého tělovýchovného hnutí. V ZSJ Pudlov měla jasnou prioritu kopaná a „středisko“ v Bohumíně mělo cvičit v tělocvičnách. Činnost ve středisku bez správného vedení a organizace upadala a skomírala.

Tato situace, tento útlum v činnosti trval 6 let. To se asi nakonec znelíbilo i MěstNV v Bohumíně. Z jeho popudu byla ustanovena na podzim 1958 nová jednota TJ Nový Bohumín. 22. září 1958 proběhla výroční schůze nové jednoty, jejíž výbor byl složen převážně z bývalých sokolských činovníků a členů. Předsedou se stal J. Hlavsa, ostatními činovníky byli A. Antončík, S. Bajer, David, M. Fučík, V. Gašek, E. Grosz, J. Mazal, B. Mickerts, I. Nápravník, Dr. Novotný, Z. Rýpar, V. Sochor, B. Soukupová, O. Veselý, Vicherek, M. Vlčková. Nová jednota se tak stala pokračovatelkou bohumínského Sokola, což bylo symbolicky potvrzeno i přijetím nového názvu TJ Sokol Nový Bohumín v roce 1967.

Po vzniku nové jednoty v roce 1958 opět ožily tělocvičny ve školách a venkovní sportoviště. Prvních cvičebních hodin se zúčastnilo cca 210 členů. Už od října 1958 bylo započato s cvičením a s přípravou na II. Celostátní spartakiádu (CS). Cvičenci naší TJ se zúčastnili všech CS, jelikož je TJ chápala jako pokračování Všesokolských sletů a možnost v té době podporovaného tělovýchovného vyžití.

Podpora sportování se projevila v areálu „Na Kuželně“ také stavebními úpravami. Nejdříve byly v padesátých letech postaveny šatny s koupelnou, klubovnou a skladem jako samostatná budova. K této budově byl přistavěn taneční parket, který byl v letních měsících užíván k tanečním zábavám. V roce 1960 došlo k zastřešení tanečního parketu a vzniku tanečního altánu. V roce 1962 byla pro potřeby sportovců i hostů tanečních zábav postavena samostatná budova venkovních WC. Na tenisových kurtech v parku P. Bezruče byla v roce 1965 postavena zděná budova s kanceláří a šatnami. V letech 1986 až 1987 byla provedena přístavba s dalšími prostory. Dle dostupných zdrojů byly tenisové kurty č. 1 a 2 postaveny někdy před 2. sv. válkou. V letech 1946 a 1947 byly tyto kurty obnoveny včetně stavby kurtu č. 3. Kurty č. 4 a 5 byly postaveny v roce 1974. V tomtéž roce byla postavena za kurtem č. 5 tribuna se skladem. Kurty č. 6 a 7 byly postaveny za tribunou asi v roce 1988.

Od roku 1958 se začala obnovovat a rozvíjet i činnost ve sportovních oddílech. Svou činnost obnovily oddíly tenisu, odbíjené a lyžování. Zakládají se nové oddíly: turistika, házená(1960), stolní tenis(1960), badminton (1967) a sportovní gymnastika(1967). Oddíly lyžování, sportovní gymnastiky a turistiky však koncem šedesátých let končí svou činnost pro nedostatek vedoucích a trenérů. Naopak velkého úspěchu dosáhl oddíl stolního tenisu, jehož družstvo starších žáků ve složení Šokala, Téma, Ryba a Schenk získalo v roce 1970 titul mistra ČSSR. Úspěšný oddíl stolního tenisu přešel v roce 1972 do TJ ŽDB, kde jim nabídli lepší podmínky. Podobně odešli z oddílu odbíjené muži do TJ ŽDB za lepšími podmínkami.

Změna politického klimatu na jaře 1968 byla spojována s nadějí, že dojde k radikálním změnám ve všech složkách našeho politického a veřejného života. I v naší TJ došlo v předstihu na základě rozhodnutí členské schůze z 29.11.1967 ke změně názvu na TJ Sokol Nový Bohumín. V létě 1968 obnovuje svou činnost ČOS a konají se horlivé přípravy na to, aby celé sokolské hnutí znovu ožilo a našlo své místo v rodící se pluralitní společnosti. Bohužel 21. srpen 1968 zmařil všechny snahy o renesanci Sokola. Takže jsme dál pokračovali ve sportovní činnosti pod vedením ČSTV. Normalizace zasáhla až do vedení naší TJ. Na nátlak MěstNV byla v roce  1970 provedena „očista“ výboru TJ od „protisovětských a protisocialistických živlů“, kterou byla podmíněna další finanční podpora TJ ze strany MěstNV. Tehdejší předseda TJ Alois Antončík, který byl pro MěstNV nepřijatelný, odstoupil ze své funkce, ale určité napětí mezi jednotou a vládnoucí klikou na MěstNV  a KSČ v městě trvalo ještě několik let.

Tělovýchovná činnost na dalších téměř 20 let se v naší TJ soustřeďuje více do sportovních oddílů tenisu, odbíjené a házené, které vykonávají svou závodní činnost ve strukturách ČSTV. V základní tělesné výchově (tzv. ZRTV) se vyžívají více ženy než muži. Zúčastňují se všech spartakiád, které chápali jednak jako pokračování všesokolských sletů jednak jako možnost zajímavého cvičení. 

Cvičení na hudbu, případně aerobik jsou ženám blízké, proto měly vždy dost zájemkyň o spartakiádní cvičení. U mužů v ZRTV to byl problém, protože mnozí z nich dávali na tréninku přednost míčovým sportům a neměli zájem o prostná cvičení. Později v devadesátých letech, po ukončení činnosti oddílu házené, se tito mužové vyčlenili do oddílu malé kopané a využívali v letním období uvolněné hřiště na házenou.

V sedmdesátých a osmdesátých letech se podařilo realizovat některé sportovní záměry. Na základě velkého zájmu o tenis došlo k rozšíření tenisových kurtů (v roce 1974 na 5 kurtů) včetně cvičného betonového kurtu s odrazovou stěnou. Byla postavena tribuna (1974) a ke zděné budově šaten byla přistavěna dřevěná budova s dalšími místnostmi a klubovnou tenisu (1986-1987). Také v areálu „Na Kuželně“ došlo k přístavbě sociálního zařízení na zahradě a k opravám tribun a oplocení. Neuspokojivý stav nastal na letním hřišti u vodárny za parkem. Po zániku lehkoatletického oddílu již nebyl v rámci naší TJ stálý uživatel tohoto areálu, nikdo ho neudržoval a areál začal chátrat. Travnatá plocha uprostřed areálu byla nějakou dobu užívána na malou kopanou, ale většina těchto hráčů raději přešla hrát malou kopanou do areálu „Na Kuželně“, kde měli lepší podmínky pro hru i zázemí se šatnami.

Další velmi významný zlom v historii jednoty nastal po listopadu 1989. Znovu obnovená ČOS v lednu 1990 přijala do svých řad i naši TJ. V únoru 1990 na výroční konferenci TJ  k 70. výročí založení naší TJ byl znovu rozvinut historický prapor naší TJ na znamení, že se naše jednota vrací do řad ČOS. Formálně bylo přijetí naší TJ do řad ČOS schváleno 25.5.1990 v Praze. Dohodou s OV ČSTV byl majetek jednoty v tehdejší celkové hodnotě cca 3 mil. Kč převeden na jednotu. Pisateli není známo od kdy, ale minimálně v osmdesátých letech minulého století a dále až do roku 2013 byl starostou naší TJ br. Zdeněk Gregor. Odhadovaných minimálně 30 let starostování je úctyhodnou dobou. Br. Gregor byl pamětníkem minulých let a byl našim kormidelníkem, který naší TJ pomohl proplout bouřlivými vodami po sametové revoluci a opět se vrátit do řad ČOS. Asi od roku 1990 a dále po mnoho let byl také starostou sokolské župy beskydské Jana Čapka.

K velkým změnám došlo u restaurace v našem areálu na Kuželně. Poté, co jsme o ní mohli konečně svobodně rozhodovat, se velmi výhodně změnila nájemní smlouva s RaJ Karviná. Tento nájemní vztah byl ukončen tím, že někdo naši restauraci navrhl do připravované tzv. „malé privatizace“. Zvýšenou aktivitou a jednáním našeho tehdejšího vedení (starosta br. Zdeněk Gregor a br. Alfred Hermann) u Okresní privatizační komise v Karviné se podařilo oprávněně vyřadit naši restauraci z „malé privatizace“. Poté jsme několik let provozovali restauraci sami.  Postupně jsme ale dospěli k závěru, že řídit chod restaurace bylo pro nás velmi složité a nepřinášelo kýžený efekt (zisk), takže jsme ji později dali do nájmu. Ostatně roční nájemné bylo vyšší než náš předchozí zisk z provozu restaurace. Díky prostředkům z nájmu jsme mohli lépe zabezpečit naši sportovní činnost, zajistit prostředky na nutné opravy a údržbu a také něco ušetřit na budoucí investice.

Autor těchto řádků zjistil ze starých „Výročních zpráv“ naší TJ, že před rokem 1938 pořádali naši předchůdci plesy, ale není mu známo, zda naše TJ organizovala v letech 1945 až 1989 nějaké plesy nebo šibřinky. Zastřešený taneční parket v areálu „na Kuželně“ byl sice v šedesátých až osmdesátých letech minulého století využíván v letních měsících k pořádání tanečních zábav, jak slyšel pisatel od očitých pamětníků, ale tato činnost byla koncem osmdesátých let v útlumu. Nová doba přinesla i nové nápady. Asi v roce 1992 se zrodila v hlavách členů Výboru naší TJ myšlenka uspořádat první „Sokolský ples“ v naší novodobé historii. Jelikož měla naše TJ dobré kontakty s podnikem Bochemie Bohumín (dříve Lachema), využili jsme možnost uspořádat náš ples v „Kulturním domě“ Bochemie. Sál nám vyhovoval, jeho kapacita činila maximálně cca 180 osob, a hlavně nám byl poskytnut coby sponzorský dar zdarma. Tuto možnost jsme pak využili i v dalších letech, až do doby, než se změnil majitel podniku. Nový majitel Bochemie nakonec nechal budovu zbourat. V posledních letech jsme využili možnost uspořádat náš ples v nově rekonstruovaném „Domě pod zeleným dubem“ na náměstí ve Starém Bohumíně. Tam jsme také 8.2.2020 uspořádali „Sokolský ples“ ke stému výročí založení naší TJ.

V nových podmínkách se rozvíjí i sportovní a tělovýchovná činnost.

Hlavní náplní odboru sokolské všestrannosti je účast na všesokolských sletech a doprovodných vystoupeních. Jednalo se nejdříve o XII. všesokolský slet v roce 1994. Ve vazbě na něj účast v roce 1994 na předsletových cvičeních v Ostravě-Porubě, v Radvanicích a vlastní veřejné cvičení v Bohumíně. Následovala účast na sletu polského Sokola v Krakově (srpen 1994), sokolské slavnosti v Plzni (1995), v Brně (1996), v Kroměříži (1998), v Košicích (1998), v Liberci (1999) a v Ostravě (1999). Dne 18. června 2000 proběhl ve sportovním areálu „Na Kuželně“ v rámci oslav 80. let naší TJ slet sokolské župy Těšínské Jana Čapka. V červenci 2000 účast na XIII. všesokolském sletu v Praze. Naši cvičenci se zúčastnili i následujících všesokolských sletů – XIV. všesokolského sletu v roce 2006, XV. všesokolského sletu v roce 2012 a XVI. všesokolského sletu v roce 2018. Bohužel se u sokolské všestrannosti v naší TJ projevuje dlouhodobě trend ubývání členů. Mládež má zájem o konkrétní sporty, u nás hlavně míčové, ale ne o všesokolská cvičení. Také chybí obětaví cvičitelé a cvičitelky, zejména z řad učitelek, které se školní mládeži velmi věnovaly. Krátkodobě počet členů SV naroste v letech, kdy se koná všesokolský slet, ale v mezidobí dlouhodobě klesá.

Oddíl házené, který hrál své zápasy od roku 1960 na házenkářském hřišti v areálu „Na Kuželně“ ukončil svou činnost po cca 30 letech. Oddíl po úspěšných letech nakonec doplatil na nedostatek vlastních odchovanců. Dokud měl oddíl žáky a dorostence, kterým se věnoval hlavně učitel br. Šmuk, nemělo i družstvo mužů problémy s počtem hráčů. Když si oddíl přestal žáky a dorostence vychovávat, došlo časem zákonitě k situaci, že mělo družstvo mužů nedostatek hráčů na zápas. Pro nedostatek hráčů nakonec družstvo odstoupilo ze soutěže a ukončilo svou činnost. Někteří z bývalých házenkářů přestoupili do oddílu odbíjené, který byl v té době v útlumu a tím ho zachránili. Uvolněné hřiště na házenou však nezahálelo, ale bylo plně využíváno pro malou kopanou.

Oddíl odbíjené, jeden z nejstarších v naší TJ, po odchodu mužů do TJ ŽDB kolem roku 1970, se zaměřil v dalších letech na odbíjenou žen a dorostenek. Ale nedostatek trenérů se projevil i zde. Díky tomu se dostal oddíl ke konci osmdesátých let do útlumu a prakticky nevykonával činnost. Po příchodu několika bývalých házenkářů po roce 1990 se činnost oddílu postupně obnovila, stoupla členská základna a začaly se hrát smíšené turnaje. Oddíl začal pravidelně organizovat „Městskou volejbalovou ligu“ smíšených družstev, která běží každoročně až doteď. Po několika letech obnovené činnosti měl oddíl dostatek kvalitních hráčů, takže mohl opět přihlásit družstvo do oficiálních soutěží. Nejdřív muže, později i ženy.

Oddíl malé kopané vznikl po tom, co oddíl házené uvolnil své hřiště na házenou. Malá kopaná se hrála na hřišti pro házenou už dlouho, jednak jako doplňkový sport pro házenkáře, jednak ve volném čase jako míčový sport pro členy SV. Byl o ni velký zájem. Kuželna tehdy umožňovala zahrát si fotbálek i zájemcům, kteří tehdy nehráli fotbal pod ČSTV nebo bývalým hráčům fotbalu. Házenkáři již v osmdesátých letech pořádali turnaje v malé kopané, resp. zapůjčili své hřiště pro pořádání turnajů pro družstva z ŽDB. Vzniklý oddíl malé kopané se věnoval mládeži i dospělým. Pořádá různé turnaje pro mládež a dospělé a začal pravidelně organizovat „Městskou ligu“ v malé kopané. Občas si zpestřují svou činnost pořádáním turnajů v nohejbalu. Bohužel malá kopaná hraná venku nemá své oficiální soutěže ani svůj sportovní svaz. Hraje se jen sálová kopaná, což my nemůžeme, jelikož v městě nebyla až donedávna vhodná hala. Na hřišti pro malou kopanou je již asi 13 let umělý povrch, což bylo při zprovoznění progresí, ale dnes má již své vady (mokré klouže, nerovnosti). Proto do budoucna zvažujeme pořízení nového povrchu s umělou trávou. To je především problém finanční.

Oddíl tenisu měl po roce 1990 k dispozici tenisový areál za parkem se 7 antukovými kurty a jedním cvičným betonovým kurtem se zdí. Hřiště byla v dobrém stavu a byla dlouhé roky dobře udržovaná. Také měl oddíl k dispozici budovu šaten s novou přístavbou (od roku 1987). Tenis je dlouhodobě populární sport, který přitahuje dospělé i mládež. V devadesátých letech měl oddíl hodně členů a dost pracovníků, kteří se jim věnovali. Měl hodně hráčů a družstev a také úspěchy. V prvním desetiletí po roce 2000 pořád pokračoval zájem veřejnosti o tenis, oddíl se zaměřil více na kvalitu, zajistil si sponzory, lépe placené trenéry, lepší hráče a projevilo se to tím, že to družstvo mužů dotáhlo až do druhé ligy. Takže vynikající výsledky. Bohužel s odchodem sponzorů odešli lepší hráči a kvalita klesla. V posledních 5-ti letech postupně klesá počet členů oddílu, došlo k velkým personálním změnám ve vedení oddílu, oddíl má dlouhodobě nedostatek trenérů a ochotných funkcionářů, takže nezvládá ani údržbu areálu. Mnoho členů, zejména mládeže, odešlo z důvodu nespokojenosti do jiných oddílů.

V červenci 1997 postihly město Bohumín a také naší TJ povodně. Hrnoucí se přívaly vody zaplavily sportovní areál na Kuželně a také naše tenisové kurty v parku P. Bezruče. Škodu jsme utrpěli zejména na tenisových kurtech, kde utrpěla dřevotřísková konstrukce přístavby šaten. Takže následovalo dlouhé sušení obvodových stěn i přepážek a pak oprava. Naštěstí jsme na tyto opravy dostali finanční příspěvek.

Vedení naší TJ na přelomu tisíciletí zvažovalo, jak se dále rozvíjet a také jak využít volné finanční prostředky. Po schválení Valnou hromadou naší TJ bylo rozhodnuto prodat nevyužité letní hřiště u vodárny městu Bohumín, zbourat starou kuželnu a přistavět novou čtyřdráhovou kuželnu. Pro výstavbu byly použity našetřené finanční prostředky a také prostředky z prodeje letního sokolského hřiště u vodárny městu Bohumín, které uvedený pozemek následně využilo k výstavbě Aquaparku. Část peněz jsme si půjčili také od župy Beskydské. Stavba byla zahájena v roce 2001 a kolaudována byla v prosinci 2002. O prvotní rozhodnutí a stavbu se zasloužili zejména br. Gregor, Kica a Hermann. V prosinci 2002 založili nový oddíl kuželky, který se měl čile k světu. Hned v prvním roce uspořádal oddíl mnoho náborových turnajů a začal pořádat „Městskou ligu“, kterou pořádá každoročně až dosud. V roce 2003 přihlásil oddíl první družstvo do oficiálních soutěží kuželkářského svazu. S rostoucím počtem členů oddílu přihlašoval oddíl další družstva. Počet družstev narostl v posledních letech na šest. V roce 2020 hraje A-družstvo 3. Ligu, B-družstvo hraje divizi, C-družstvo hraje krajský přebor a družstva D, E a F hrají okresní přebor. V posledních letech členové oddílu uspěli v sokolských přeborech a také v soutěžích jednotlivců v rámci kuželkářské asociace.

V posledních několika letech se do naší TJ přihlásily a vstoupily nové oddíly. Nejdříve to byl oddíl stolního tenisu, který odešel v roce 1972 do TJ ŽDB a teď se vlastně vrátil do našich řad téměř po 45-ti letech. Stolní tenis hraje oficiální svazovou soutěž, své zápasy hraje v tělocvičně Masarykovy školy. Později se přihlásily oddíly stolního hokeje a nakonec stolního fotbalu, který je vlastně v tuzemských podmínkách úplně novým sportem. Tyto oddíly zatím nemají mnoho členů, ale rozvíjejí se. Provozují zatím málo známé a provozované sporty, které jsou ale méně náročné na prostor.
 
V Bohumíně, květen 2021
Zpracoval: Alfred Hermann, starosta TJ od roku 2013
Použité podklady:
  • 75 let TJ Sokol Bohumín (zpracoval br. Zdeněk Gregor)
  • 80 let TJ Sokol Bohumín (zpracoval br. Antončík)
  • Znalecké posudky na nemovitý majetek z roku 1994
  • Výroční zprávy z minulosti a další nalezené podklady
Image